KempHoogstad daňové novinky 3/2023

Novinky ve zdaňování zaměstnanců

Od nového roku došlo ke změnám ve zdaňování zaměstnanců a v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. Zvýšil se maximální vyměřovací základ pro odvod sociálního pojistného a tím zároveň i limit pro zdanění vyšší sazbou daně ve výši 23 %. Zavedla se také nová sleva na odvodech za tzv. ohrožené zaměstnance. Současně po skoro dvaceti letech došlo k výraznému zvýšení limitu příjmů, kdy vzniká povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Maximální roční vyměřovací základ pro odvod pojistného na sociální zabezpečení se zvýšil na 1 935 552 Kč (tj. 161 296 Kč za měsíc). Současně příjmy zaměstnanců překračující tuto částku jsou daněny vyšší sazbou daně 23 %. Do tohoto limitu se i nadále uplatní 15% sazba daně z příjmů.

Od ledna 2023 se zvýšila minimální mzda z 16 200 Kč na 17 300 Kč a také minimální zaručená hodinová mzda na 103,80 Kč. Z tohoto důvodu se zvýšil i minimální měsíční vyměřovací základ pro zdravotní pojištění u zaměstnanců. Došlo proto i ke zvýšení slevy za umístění dítěte v předškolním zařízení (tzv. „školkovné") a limitu příjmu pro nárok na výplatu daňového bonusu na dítě.

Limit zdanitelných příjmů, kdy nastává povinnost podat přiznání k dani z příjmů se zvýšil z 15 000 Kč na 50 000 Kč za rok. Přitom u zaměstnanců mohou za zdaňovací období 2023 zdanitelné příjmy z jiných zdrojů než ze zaměstnání bez nutnosti podávat daňové přiznání místo původních 6 000 Kč dosáhnout maximálně 20 000 Kč ročně.

Od 1. února 2023 mohou zaměstnavatelé využít 5% slevu na pojistném na sociální zabezpečení u vybraných zaměstnanců (např. mladší 21 let, starší 55 let a další) pracujících na kratší úvazek. Na místo běžných 24,8 % z vyměřovacího základu za zaměstnavatele mohou odvádět pouze 19,8 %.

Nový pokyn k zákonu o daních z příjmů D-59

Nový pokyn k zákonu o daních z příjmů D-59 nahradil od ledna 2023 původní pokyn D-22. Nový pokyn obsahuje zejména zpřesnění z rozhodnutí judikatury a koordinačních výborů z poslední doby. Prakticky se ale nejedná o významné změny oproti původní verzi pokynu.

Obecně pokyny řady D nejsou právně závazné, nicméně daňoví poplatníci i správce daně by měli při výkladu daně z příjmů právnických osob podle pokynů postupovat. Je proto praktické se nejenom s tímto pokynem důkladně seznámit. Jaké jsou hlavní změny:

• Osvobození od srážkové daně z licenčních poplatků a úroků - o osvobození lze žádat i zpětně, a to za období, u nichž ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně. Pro uplatnění osvobození je potřeba mít k dispozici rozhodnutí o přiznání osvobození vydané FÚ.

• Dary - při posuzování minimální hodnoty daru (tj. 2 000 Kč) je podstatné, jak přesně je jeho hodnota sjednána ve smlouvě. Např. pokud právnická osoba sjedná dar neziskové organizaci ve výši 2 400 Kč za rok při měsíčních splátkách 200 Kč měsíčně, lze tento dar považovat za položku odčitatelnou od základu daně. Na druhou stranu, pokud právnická osoba daruje 200 Kč každý měsíc, podmínka minimální hodnoty splněna nebude, protože dary budou posuzovány jednotlivě a nelze je považovat za odčitatelné položky od základu daně.

• Stravenky pro zaměstnance - hodnota jídla není stanovena hodnotou stravenky, ale je dána vnitřní směrnicí zaměstnavatele. Na jedno jídlo tedy zaměstnavatel může poskytnout i více stravenek (např. 3 stravenky v hodnotě 30 Kč).

• Odpisování - podmínky zahájení odpisování hmotného majetku může splnit i stavba ve zkušební provozu (je-li stavba dokončena dle projektové dokumentace a následně bude povoleno její trvalé užívání).

• Odpisování technického zhodnocení jinou osobou než nájemcem - pokyn konkretizuje, že se může jednat např. o podnájemce, vypůjčitele nebo uživatele z nepojmenované smlouvy.

• Zpětné uplatnění daňové ztráty - daňovou ztrátu lze uplatnit i ve dvou předchozích zdaňovacích obdobích, což nově pokyn popisuje. Současně pokyn uvádí, kdy lze ještě stanovit daň při vykázání daňové ztráty. Podle pokynu je rozhodující, zda bylo možné daňovou ztrátu uplatnit, a nikoliv její faktické uplatnění.

Zavedení minimální sazby daně v EU

Členské státy EU se shodly na zavedení minimální efektivní sazby daně a před Vánoci vstoupila v platnost směrnice o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin. Implementovat ji členské státy musí do konce roku 2023.

Cílem směrnice je, aby zisk velkých nadnárodních i domácích skupin nebo společností byl zdaněn minimálně 15% efektivní sazbou daně v každém státě, ve kterém společnosti působí. Pravidla se týkají společností sídlících v EU, které jsou součástí skupin s konsolidovanými výnosy ve výši nejméně 750 milionů eur za alespoň dvě ze čtyř předchozích období. Pokud efektivní daňová sazba společností v jednom státě nedosahuje požadovaných 15 %, vzniká povinnost uhradit tzv. dorovnávací daň. Cílem pravidla pro zahrnutí příjmů je zajistit dorovnání daně na úrovni mateřské společnosti, pokud nejsou u jednotlivých dceřiných společností zisky dostatečně zdaněny. Pokud není možné daň dorovnat pomocí tohoto pravidla (např. pokud mateřská společnost sídlí mimo EU), uplatní se pravidlo pro nedostatečně zdaněný zisk na úrovni dceřiných společností.

Pravidlo pro zahrnutí příjmů se začne uplatňovat od roku 2024 a pravidlo pro nedostatečně zdaněný zisk od roku 2025. Kritéria konsolidovaných výnosů se určí na základě historických dat, lze tedy již nyní předběžně určit, zda se na konkrétní skupinu budou pravidla pro minimální efektivní daň vztahovat.

Rozhodnutí krajského soudu o uznatelnosti úroků z úvěru na pořízení obchodního podílu

Krajský soud v Praze hodnotil situaci společnosti, která uplatňovala úroky z bankovního úvěru na nákup obchodního podílu v české společnosti, se kterou následně měla fúzovat sloučením. Úvěr poskytla skupina bank pro celou investiční skupinu, následně pak byl dluh převeden na českou společnost, která uskutečnila nákup obchodního podílu.

Finanční úřad odmítl uznatelnost úroku z bankovního úvěru, protože posoudil transakci restrukturalizace jako účelovou s jediným záměrem, a to získat daňovou výhodu. Podle správce daně společnost neprokázala, že úroky a finanční náklady související s úvěrem k nákupu obchodního podílu vynaložila v souladu se zákonem, a tedy si neoprávněně snížila základ daně. Krajský soud však viděl hlavní ekonomický důvod transakcí v umožnění převzetí skupiny novou investiční skupinou. Dále poukázal na skutečnost, že podmínky poskytnutí úvěru nastavily úvěrující banky, a proto nelze předpokládat, že by banky úmyslně stanovily podmínky, které by vedly k vytvoření umělé struktury. Krajský soud proto rozhodnutí správce daně zrušil. Odvolací finanční ředitelství podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, na konečné rozhodnutí si tedy ještě musíme počkat.

Rozsudek o prokazování služeb poskytnutých mateřskou společností

Daňový subjekt uplatnil ve svém daňovém přiznání k dani z příjmů náklady na poradenské služby od mateřské společnosti spočívající zejména v managementu, poradenských službách, jednání a reportingu.

Smlouva o poskytování služeb byla konstruována variabilně a měly být poskytovány služby na vyžádání s odměnou nastavenou za osobu a den. Finanční úřad zhodnotil, že služby byly poskytovány jednatelem daňového subjektu, což finanční úřad vnímal jako výkon funkcí statutárního orgánu. Dále finanční úřad uvedl, že předložená dokumentace nebyla po formální stránce dostatečná (neobsahovala objednávku - předávací protokol atd.) a z poskytnuté dokumentace nevyplývalo, jaký výstup dceřiná společnost z předmětných služeb skutečně obdržela. Přidaná hodnota pro kontrolovaný subjekt tak nebyla prokázána. V rámci vyhledávací činnosti správce daně oslovil i zahraničního správce daně formou mezinárodního dožádání s požadavkem na prověření skutečného poskytnutí služeb. Krajský soud připustil, že lze očekávat, že podklady v rámci vnitroskupinových vztahů budou méně formální než mezi nezávislými osobami. Na druhou stranu soud konstatoval, že běžná schůzka či výměna informací mezi vlastníkem a vlastněnou osobou zpravidla nedá vzniknout uznatelnému nákladu, protože nepřekročí rámec běžného vztahu ze strany vlastníka společnosti. Výsledek mezinárodního dožádání navíc ukázal, že ke skutečnému předávání a přebírání služeb pravděpodobně vůbec nedocházelo. Daňový subjekt tak neunesl své důkazní břemeno a náklady vynaložené na skupinové služby byly posouzeny jako daňově neuznatelné.

Znovu se tedy potvrdilo, že vhodně připravená a průběžně aktualizovaná dokumentace je nezbytná pro obhájení daňové uznatelnosti nákladů, a to v tomto případě konkrétně dokumentace a evidence výstupů prokazujících skutečné poskytnutí služeb mateřskou společností, stejně tak jako dokumentace přijetí těchto služeb a benefitu pro dceřinou společnost jakožto příjemce vnitropodnikových služeb společně s adekvátně nastavenou metodikou výpočtu odměny za služby s důrazem na aplikaci převodních cen.